vstoupilas
do mého srdce
plná touhy milovat
rozhodla ses
chvíli zůstat
kus lásky své
mi věnovat
já za tebou
hned bránu zamkl
klíč v nenávratnu
rozpustil
a v kráse
dosud nepopsané
jsem s tebou
doušky štěstí pil
čas
jako by se zastavil
ty ptala ses
co bude dál
já překvapen byl
nevěděl jsem
a tak o budoucnu
jsem ti lhal
další den
zas zeptala ses
jaký za branou
je svět
já odpověděl
není lepší
není tam
co závidět
čas rozběhl se
jako řeka
zběsile pádil
rokům vstříc
já sledoval
jak rozplýváš se
však neudělal
nic
jen prázdnota
mi v srdci zbyla
zármutkem
teď srdce plní
v slzách mých
vzpomínky kanou
co včera bylo
dnes už není
Co včera bylo, dnes už není
Publikoval(a) James Libustka dne 8. srpna 2012
Pro mě velice působivé, dobře napsané, emoční a závěr... myslím, že není více co doddat. ST!*** zde nestačí, není to však za jistou bolest, vzpomínku, která bolí, ale za to, že někdy si vzpomeneme, na něco, co někdo už třebas zažil a tím jsou mně Tvá slova blízká...
nádherná a pravdivá
tak pusť nic ven
a třeba ti jako fénix
ještě zazpívá
pro někoho těžké si to zarecitovat....já to pobral a pochopil...akorát škoda toho rozplynutí no....héé..bodík!