Jsi na fotce krásná.
Víc o tobě nevím.
Nevím kde žiješ, s kým žiješ, jak žiješ a pro koho žiješ....
Každý přece pro někoho žijeme.
Nejsme tady každý jen tak.
Nežijeme přece každý sám pro sebe.
To by bylo příliš sobecké.
To by znamenalo zapřít i Všemohoucího.
Ani ten tady nebyl, není a nebude jen tak.
Sám pro sebe.
Je tady přece i kvůli nám.
Abychom tu byli.
Jinak to prostě nešlo zařídit.
Něco našeptalo Všemohoucímu:
Stvoř člověka!
A on stvořil.
Proč?
Pro sebe?
Pro tebe?
Pro mne?
Pro nás?
Nebo je všechno jinak?
Ty žiješ pro někoho.
Neznám ho.
Žiješ pro své děti.
Můžu je poznat jen, když o nich píšeš a z fotografií.
Žiju pro své děti.
Žiju i pro tvé děti.
Tedy i pro tebe...