Čas žní a Ty

Když Markétka hodí srp do žita podzimní vítr se nemůže dočkat až se prožene za ženci strništi a ty mě když večer přicházím domů zazvoním slyšíš v zámku zaskřípat klíč vstoupím a ještě mezi dveřmi pohladíš mé strniště na tváři tak něžně žensky a zeptáš se co cítíš co přinese ten vítr z polí do naší ložnice po milování před polibkem na dobrou noc odpovím když pohladím tvé bříško zvedající se touhou uvidíme za pár měsíců jaký vzejde chleba z těchto žní a ty s úsměvem jen řekneš no teda...