Promiň, ale nemohu Ti to říci ani jednou větou,
když s tebou mluvím slova se mi pletou.
Nemohu Ti říct, že miluji Tě potají
a však ptáčci ve větvích si o tom špitají.
Nemohu Ti to nikdy povědět,
možná lepší pro Tebe to nevědět.
Když Tě vidím stát na zastávce s jinou,
myšlenky že s ní něco máš mi v hlavě plynou.
Jednou to snad povím celému světu,
vyložím svou lásku i nevinnému květu.
A i když už máš asi jinou,
opět mi myšlenky v hlavě plynou,
jaké by to bylo kdyby jsme spolu byli
a tu naší vzájemnou lásku ctili.
Přemýšlím nad tebou moc a moc,
celý den a celou celičkou noc.
Snad spolu v příštím životě budem
a společnou cestou jím půjdem.
I když mě máš asi jenom jako kámošku rád,
snad v budoucnu bude mezi námi skrat
a ty slůvko rád,
vyměníš za slůvko milovat
a nebudeš toho ani litovat.
To Ti slibuji,
protože tě nadevše miluji.
Možná jednou pochopíš že cítím lásku zrovna k Tobě
a že tyto slova ještě pořád skrývám v sobě.
A že tyto verše od srdce cituji,
neboť co k tobě cítím je, že tě nejvíc na světě miluji.
Pěkné vyznání.