Řeholnice

Lesklý kov u žhavých hýždí, pomalu a vroucně sjíždí. Touží se dotknout, váhá, celý se chvěje. Koutek cuká, ale přesto se směje. Mozek zmaten biblických rozměrů, náhle přestává věřit sobě i božímu záměru. Touží vniknout, proniknout do zakázaných oblastí, vrní, brní čirou slastí, namazán myrhovou mastí a netrpělivě čeká. Jen jeden krok zbývá, však není cesty zpět, otvírá se nový svět. Rozhodnutí vzešlo, oči přivírá a pevně drží žezlo. Čirá slast, rozkoš, vyvrcholení zas a znova, zrychlený tep, rudá kůže a pokračuje beze slova. Hlava v ohni, srdce buší a dlaně netuší, co provádí. Lesklý kov u chladných hýždí, pomalu a s hanbou sjíždí. Kaje se. Popadl ji smutek. Přesto chce zopakovat svůj hříšný skutek. Špinavá i krásná, zmatená i šťastná. Ve zpovědnici zazněl pláč a vzlyk. Miluje chtíč, chce pozemský styk. Ani Bůh nevrátí ji panenskou jistotu. Už nevrátí si rajskou čistotu. Anděl padl. Zrodila se žena.