~~~~~~~~
Večer brnká na kytaru
trochu falešně to zní
ta písnička co jsi složil
prý z lásky jen pro ni.
Smutná sama pak usíná
tu kytaru má v náruči
že ty na ni vzpomeneš si
kdo ji to dnes zaručí?
Den se s ránem probudil
i ji teď slunce hřeje tvář
tak sbalí kytaru a ranec
něco ji šeptá,tu cestu znáš.
Z děravé kapsy drobné mizí
na jízdenku nemá ani flok
jít po svých to ji není cizí
cestou si dá do klopy hloh.
A podél trati sama půjde
cestou si písničku notuje
na rameno ji vrabec sedne
že sama není,se raduje.
Po dlouhé cestě nohy bolí
tak chvíli sedne do trávy
a kouká po tom širém poli
co ji to pole asi vypráví?
Vypráví že vítr žito češe
že slunečnice slunci děkují
že mrak vláhu půdě nese
a že houbaři se v lese radují.
Opravdu prší,no,spíš lije
kde schová se před deštěm
suché místo si chvíli hledá
vím,s tím vrabcem v hrsti
nezmoknem...
V lese se schová do krmelce
vrabec ten zrovna uletěl
kytaru schová pod kabátem
a les se rozvoněl...
deštěm a tak
hele ho,dubák...
~~~~~~~
Po dešti to v lese voní,
v korunách stromů
se ptáci honí.
Tulák zanotuje písníčku,
do klopy si dá
planou růžičku.
Houby si pak nasbírá,
smaženici udělá.
:-) Kéž by už rostly :-)
Skvělé počtení, Květinko. Děkuju a právě si s milým píšeme sms, takže takové dvojí potěšení :o)
Květi, nevím, jestli poroSTou, ale tvoje procházka přírodou po nich voní...:-)
Toulám se Tvou básní,která čaruje a už běžím tím políčkem a lesem a vdechuji tu volnost a svěžest..