Štěněčí teror

Perníčky se v troubě pečou a mně zatím nervy tečou... Péťa volá: „Maminko, štěně dělá hovínko!“ Když mu řeknu, ať ho zvedne, lekne se a děsně zbledne. Hrůza se mu v očích zračí. „Mami, udělej to rači...“ Další průšvih na obzoru, druhý syn - jak na potvoru... „V pokoji mám jaksi mokro... Počůralo se tam! Stopro!“ Všechno stojí za psí štěk, sbírám bobky, drhnu flek. Perníčky! Mají barvu příliš tmavou... A mně se teď honí hlavou: „Štěně, ty jeden bídáku...“ Za chvíli už to mám na háku. „Všechno jistí popelnice...“ A pak si vzpomenu... na slepice! … A co štěně? Kouká tak nevinně... Už ho mám zase na klíně :)