Časoběh

Publikoval(a) Poutníček dne 24. prosince 2014

Dostala jsem pod stromeček zápěstí Zabalené v hedvábném papíru, jen pohladit stuhou Bylo by hezké vymést popel z krbu, ta letitá bříza mi prý nesluší a na nový rok budou mít všichni novou kůru Život pak bude pár chvil černobílý To než znovu políbíme hlínu, vykrvácíme mraky a i ty modřiny jsou občas do nachova. Rozbíjím si svá kolena o granátový kříž a nepořizuji si nový kalendář (proč počítat už dávno spočtené dny) a do nekonečna čtu v inkoustových kaňkách to jedno předsevzetí, které mi nemůže vzít čas Mramorově dutí andělé mi z lustru házejí vlaštovičky a spěšné pozdravy z Benátek a prázdné cestovní kufry Mé zápěstí leží dosud zabalené na stole, bílé jak ovčí houně A koneckonců, říkám si, nač dopis.