První úsměv
a s omámenou hlavou
propasti co daleko se zdály
lechtají na prstech u nohou
líbí se mi klidný spánek
a to zvláštní co jsem já
jen to že nikdo neposlouchá
mě leká
nauč mě to
ať jsi kdokoliv
nauč mě zbavit se barev
co oslepují
děsivá smršť
černá
černá šedá
modrá
Píšeš trochu jinak, než dřív...ale tvůj rukopis je stále vtištěn:-)
opravdu, tato básen v jiné formě...porozumění? Jo,jo najít člověka s vůlí porozumět a věnovat čas,tak tomu říkám bonus.
Díky máš pravdu... někdy se ale poštěstí...