Je listopad
Z kalendáře opadávají stránky,
lístek po lístečku,
a zaplavují mi podlahu
Chci být Mojžíš,
co rozdělí vody ohněm
Chci založit požár
a podzimní listí spálit
Po holém kmeni šplhá cvrček
a vyhlašuje genocidu ticha
Cvrká, cvrká na poplach,
jak přehlušený lijavec,
jak peřeje mraků,
jak umíráček.
Coby raněné zvíře si,
každý ve svém temném koutě bludů,
lížeme svoje rány...
Pojďme se obvinit navzájem
z překotného burácení květin
Pojďme si vyčíst svoje rodiny
a předky
a staré dobré známé
a tu paní odvedle
Pojďme se ukamenovat
za horkost podzimního slunce
a šarlat červánků,
protože není možné,
aby to nakonec
nebyla něčí vina.
ohromně zvedáš kvalitu tohoto portálu...opět to mělo grády...
...jen pozor na tu vinu,mám pocit že člověk který neustále hledá viníky nemůže být moc šťastný
Párku, díky :) Jinak o tom právě ta básnička je - o neustálém nesmyslném obviňování kohokoli jiného, jen ne sama sebe... i za věci, které tak nějak ničí vina nejsou. ;)
jasnýýý,já právě nevěděl přesně jak je dílo myšleno,ale nakonec jsem tušil že mi přesně takhle v komentáři odpovíš...tak je vše ok...