Pořád mám na sobě otisky tvých prstů
Už zelenají a bolí tak krásně
Řekla jsem „Jestli zase přespíš v mojí posteli…“
Ale zapomněla přitom, že to může být i naopak
A promiň mi to ráno
A promiň mi mou špatnou paměť
A promiň mi, že jsem srab
Jenže co jsi potom ty?
Jestli zase přespím
Publikoval(a) Sedmnáctka dne 31. března 2015
Anotace: Pokračování mojí předchozí básničky a mojí současné zamotané situace
moc pěkné:)