Má chvilka s Dominikou

Víš,já jenom hledal chvilku, kdy umlčím sám sebe, a křovím vlastních vět, se prosekávám stěží, Tvou přízeň vzal jsem si na krk jak amulet, a čekal mocná kouzla v tom městě,prý sta věží. Praha tu sílu nemá, a já jí nepomohu, jsem rád,že nejsi němá, a já rád vzpomínám, jak plný nadějí, jsem s tebou procházel, tu změť tvarů a slohů, jenže,každá exkurze končí... Pantofle zpátky,a ty lístky prosím,odhazujte až u vchodu.. Nezklamte náš koš..