Ještě mám rty sedřené jako od rýžáku
Pořád tě vidím, jak ses na mě usmíval
Když slunce vycházelo zpoza mraků
A tys mi potichoučku povídal
Jak moc bys mě chtěl a jak umíš čekat
O tom, jak voním a že nemáš strach
Zašeptals, že se nemusíme přece svlékat
A pak jsme usnuli v cizích peřinách
Když vycházelo slunce
Publikoval(a) Sedmnáctka dne 23. června 2016
Anotace: O tom, jak krásně se dá zakončit noc
Pěkný text...:-).
za dva!...to je jasný tohle...
Hezká, myšlenkou i stylem, M.