Však přes pohromy přenesem se

Hudba je krásná melodie, smutek,radost,tak i láska. Je věčná jako řeka Dyje, vyzní v ní však každá hláska. Kdo hudby tóny zavrhuje, uskuteční se sázka? Že hudbě křivě připisuje, když život skrývá otázka. Dlouho věčný?Bude či je? Zbývá časem procházka. Však životem matka Země je, a kdo jí takto obdivuje, řekne, že jest i kráska. Vody plynou, čeří, hučí, však nikdo je tak neosvědčí, za ty všecky potopy, že kopem pro ně příkopy? Hráze počká,co když přece, rozvalí se proudy v lese? Které připisujem řece. Spoušť, pohromy s sebou nese. však přes pohromy přenesem se. Plné pouště moře písku, i písečné bouře. Nám nepřidává mnoho zisku, však přes pohromy přenesem se, nemá smysl k vzpouře. Písku zrnka i zrníčka, nám pomáhají odmalička. Na hřišti pro děti hrady, i zedníci najdou tady, své potřeby ke stavení. Přec pohroma to vskutku není. Země občas se zatřese, občas s svými obydlí, avšak rychle otřepe se, nad lidskémi těly dlí. Však přes pohromy přenesem se, dále žijem, usmějem se.