Večerní melancholie

Melancholie stromů snesla se s listy dolů. Melancholie snášela se i ze střech domů. Prostoupila ulice, potřísnila silnice. Vnikla dovnitř okny a komíny, vstoupila s lidmi, kteří odněkud se vraceli a vytvářeli na zdech černé stíny. I já jsem šla tou dobou lesní ulicí, kde jen svit Měsíce dláždil zem. V té tmě přišla jsem si zvláštní směsicí, někdy hořící pochodeň, jindy obklopena zlem. A když tma dostoupila vrcholu a já měnila jsem se v noc, přicházely hvězdy a podávaly mi své ruce na pomoc.