Slíbil jsi mi rosu
tu mokrou co najdeš
jenom těsně po svítání
když pavučiny ještě spí
a slunce mlžný opar
zlehka vtlačí do kapradí
slíbil jsi mi modré zvonky
natrhané vlhkou dlaní
tou co svlékáš zbytky noci
zpité něhou do němoty
když tep mine brzdné dráhy
a dech prosí "zpomal"
pak nás někdo hodil
ke starému kolu štěstí
prý se točí klidně zdarma
kvůli jedinému slovu
jemuž tak rád každý věří
než ho na kolena sundá
natrhal jsi kapky rosy
z mihotavých organtýnů
od Jitřenky oblékám já šaty
v ranní mlze vypůjčené
možná k tobě patřím
tak proč se tolik chvějem...
Hm...co k tomu říct. Je krásná, něžná, citlivá a teskně romantická. Nádhera, kterou budu pročítat stále dokola.
ST...víc nejde.
Nemusíš říkat vůbec nic Míro. Někde ve větru jsem zaslechla pár vět a tak jsem je trochu rozkošatila, to je celá věda.
Budu muset začít pořádně naslouchat, abych se jen z části přiblížil ke tvému poetickému umění.
Moc pěkný Šári.
Něžně romantické verše jsi vykouzlila, moc hezky se to čte, díky za zážitek...
Mockrát vám děkuju.
Nemám slov, M.
Líbí se mi, pěkné. ST.
...a snad i nesměle nadějeplná :-)
Ta je něžná a křehká, moc se mi líbí.
Koukám že tentokrát pro čtenáře nic lehkého,určitě na vícero přečtení,velmi krásná obsahově a hlavně i trochu jiná než jsme od tebe zvyklý...kdo hledal zaběhlý rytmus a rýmování tak tentokrát hledal marně...:)
Na poslední chvíli si všimnu, že i Šárka tu má báseň. No a musím říct, že lepším dílkem jsem dnešní čtení ani nemohl zakončit, ST.
.. umíš, desiré...
Ještě jednou vám všem děkuju za váš čas a komentáře.
Nádherná- (neb jiná slova bych jen opakovala) moc...