Knižní opojení

V zamlhlé noci za doprovodu štěkotu psů hroužím se do cizího příběhu skrytého mezi řádky. Náznaky pohádky? Možná malinko klasické romány filozofie a úvahy... Přejde chuť na rozmary. Ach, jak krásná jsi večerní idilko! Doteky, jež nejsou pro tebe ten milenec v knize tě nesvede, ale oči rozzáří, třebaže o tobě ani neví a vlastně ani třebaže není. Rozplýváš se pláčeš... Stačilo? Knihu zavřeš, ale ten příběh jen tak z mysli nedostaneš. Když to všechno skončí, když dočteš poslední stránku hloubáš a sníš a jen co dozní dohra pocitů sahneš po další v ní spatříš vylisovanou květinu a první větu, jež zní: "V zamlhlé noci..."