Probouzím se do kalného rána
a zjišťuji, že mi něco chybí.
Tak krutá rána,
- to zjištění, že jsem ti cizí.
Tolik otázek se mi hlavou honí,
"Má to ještě smysl?"
Jsem ten, kdo slzy roní
a trápí svou mysl.
Jsem ten, komu úsměv ze rtů zmizel,
koho srdce bolí...
Naštěstí tím nic nekončí...možná něco lepšího začíná:-).
Pěkná pocitová báseň.
To máš pravdu! ;)