Oblaka jsou bez otěží
nesněží ale mrzne
nostalgické pero píše
po papíře
rychle - mršně
básně plné recese
deprese co nezná konce
otevírám staré skříně
vídám stejno stejné
bíle kosti
co proměňuji
na kostlivce
A já vím, že tahle skříně
a mé břímě
nevezme mě
do Narnie
A proto vstávám - židle vrže
separace pera v ruce
na papíře nový název
veršovaná demonstrace
k podaní mé demise
nová múza
nový koncept
Basníkova revoluce
Dobrý, moc hezky se to četlo, a to nejenom proto, že mívám podobné pocity, dávám ST jednoznačně, M.
Děkuji mnohokrát :) Myslím si, že podobné pocity mají snad všichni :)
Moc pěkná báseň...