Kanibalismus - Země se brání

Vibrující planeta Země, čekající na roztrhnutí. Rozžhavené praskliny chrlící dým Hřmící blesky elektrických výbojů. Ohlušující ticho nekonečného vesmíru... Samota stínů šedých měst. Těla bez duší ploužící se ulicemi, poseté děrami, které se pomalu propadají do nitra Země. Žebrácké prosby obléhající vchody obchodů. Hlasy a výkřiky opilých milenců. Běsnění dravých šelem na lovu všech slabých. Vdovy a starci - odloženi bez užitku. Slova zarývající se do čisté krve beránků. Stoletá voda bořící mlýny a zaplavující pole obilí. Jeskyně bezpečí, plnicí se mrtvou vodou. Ženy bez mužů na břehu mrtvé řeky stojící. Muži a synové ve válkách umírající. Děti bez otců do špinavé vody hledící. Za studené ruce se rozpadlého zábradlí držící. A dělat nic nemohou. Létat ke hvězdám se lidem zachtělo. Zasílat slova a obrazy rychlostí světla. Zapomněli na správnou rychlost řádu čistého života. Králové i jejich šlechta. Zemi svou rodnou zneužili a opustili. Z jejího nitra krev jí sáli, kosti jí lámali a vnitřnosti jí trhali. Z jejího těla pak neživý svět stvořili. A když si dosti užili, tak vše co stvořili - bezcitně vyvrhli. Ten kal i tu špínu do vod vypustili, pod zem zahrabali, spálili a ve vzduchu létat nechali. Vždyť to co jim Země dávala by přeci stačilo - všem. Umělými výkaly máme teď zaplněnou tu naši matičku Zem Teď matka Země sténá v bolestech lidské chamtivosti. A po krk se brodí v bordelu po lidské tvořivosti. Je ještě naděje tohle vše napravit? Kdo nebo co to změní? Můžeme opět vztah matky Země a jejich dětí napravit a Otce domů k rodinám zpět navrátit? Modlitbou, moudrostí, láskou a prací co Zemi nezničí. Snad.