Na lavičce kouzel

Nad hrobem strádání sedla jsem si na lavičku k poledni k níž slunce pramení Lavičku splněných přání jenž příroda chrání Chrání a obletuje krásně k slzám mi je Lavička chrání moji duši od strádání do pohádek vábí není lepší nabídnutí než usednutí na ní do pohádek slunce a štěstí Slunce ach jiskrný tah mých vah sudiček povah a štěstí v duši Slunce na lavičce více štěstí mě obohatí je teď všude se mnou pohupuje Tolik štěstí stěstím brečím houpu se a jiskřím A tak jsem plakala plakala štěstím že k přírodě patřím teď a tu zpěv ptáčků slunce vzbudí k životu teď a tu na lavičce k životu