Tam na kolejích

Cestuji vlakem a potkávám lidi nesou si své myšlenky a city všichni někam spěchají to jen oni ví kam paní na mě pohlíží kouká se jen tam Do očí mých bijicích co sledují ten chaos který není jen na nádražích ale řídí život a kolos a tak pojedu brzy zase rychlíkem ve směru Plzně, však nedojedu leckdy zastavuje jen s kolíkem vystoupím někde v nedohlednu teď však nemluvím o železe co se sune to vlak je životní poutí neúnavnou jako osudová láska co ti do života vpluje počítáš pražce před popravou Letíš si krajinou tam někde nad zemí kde obloha utíká v dáli kde se Celestínské proroctví vyplní a my skočíme ze skály Tak na věky věků budu si přát abych tvé náručí mohl jen hřát vím že se rozejdem jak v Atlasu mraků potkáme hned znovu na parkovišti vraků