Kéž by věděl co pro mne znamená,
duše mě spřízněná.
Znamenám pro něj něco?
Má mě rád jako já jeho?
Vsadím se že ano.
Protože věřím a naděje umírá poslední,
a já potřebuji vědět to co vím,
aby to pro mne nebylo dalším zklamáním.
Nechci mít u sebe nikoho jiného než jeho
oplátkou sem schopna zahrnout ho láskou,
tou největší něhou.
Společné zájmy máme,
ale přes to jeden bez druhého,
sami v tomto krutém světě přežíváme.
Ale já potřebuji ukojit svůj hlad
a nesnesu že v noci kolem sebe cítím chlad…
Přes to že oba zažíváme dny plné strastí,
doufáme oba v den co pro nás bude...
...Tou největší slastí..
Dokonalá, výstižná báseň, zobrazující čekání a touhu po jisté konkrétní osobě. Ač má svůj původ ve skutečnosti, věřím, že i ostatní čtenáři v ní naleznou chvilku k zamyšlení. Co si ale na ní nejvíce cením je fakt, že zůstává otevřená. Hlavní postava nastiňuje svou touhu, ale spíše se poddává osudu otevřeným závěrem, kterému figuruje jedno jediné slovo: „doufáme“. To vystihuje vlastně celý děj. Doufání ve šťastný konec.
Děkuji tato báseň je cca 2 roky stará :)