Opilá v černi hedvábí

" " Roztříštíš mé srdce prosakuje šarlatem na antuce až po Tvé ruce Hluboká modř taví ocel v nelítostném prázdnu za chladem k ránu ..nač stavět citům slavobránu nejvyšších sfér mimouměleckých her Přes tajnou vysílačku duše svírá se můj dech prosakuje zdí za skříňkou s perlami Opilá v černi hedvábí za stínem pavích per odtéká žilou tér Natrpklé víno na rudých rtech krví maluje po všech zdech v tichý vzdech za řasy Orionu a zašlých ech.. hledám marně prosluněný břeh Oči beze dna zvolna otvírám v mlžné nirvány za kouřem z kavárny Zas vidím Tvé oči mužská hněď v ženské modři jak horečka sladká s prošlé doby a jiřin vůně do vzpomínek vstoupí Malajská žluť pokoje byl si můj pastýř z orloje teď ztrácíš se za mořem S každým přílivem se topím pro poslední noc . . . a za každým stéblem trávy vyčpěla vůně ranní kávy chorý uhlíček uhasínající lásky