Občasná potřeba uzemění

Občas není vidět skrz tmu kolem, bývá i zima..z těch slov A občas hvězdám uvěřím skutečnost, ale v životě nic netrvá věčně Až na pár slibů, co vzal čas ..je to stále stejné Vše co žádá odpuštění a vzkříšení ze snů každé ráno Hrubá realita romantických představ se rozpadá do všech směrů Jak zapomenutý šrám, co probudí minulost v duchovní ozvěnu Čas dává dar zapomnění, a součást bytí odráží se v obrazech vnějších těl Pozorování inspirace a zrození slov do skutků dnešních stavů A po každý vrátím se z té cesty jiná V nitru bezpečného světa chodím, minulostí se brodím k probuzení a chytám poslední ozvěny duše ..než bude zas slunce, a teplo mi bude hřát do oken Pak možná uvěřím v lepší den Na procházkách nitrem hledám odpovědi a své slzy už ven nepouštím..