Každé ráno už 100 let
pozdravíme se
a pak ....
uzavřený svět.
Ty máš svou práci,
neslyšíš mé přání,
od rána jsi unavená,
a večer chybí ti spaní.
I já jsem unavený,
z doprošování,
vracím se na začátek let,
navštěvuji své přání,
večer i před svítáním,
opouštím černobílý svět.
Chtěla bych napsat... že je to smutné a takto by to nemělo být... někdy jsou věci složité... ale... proklatá tři písmenka dokáží ovšem mnoho změnit... i Vy to můžete změnit... aby to zas bylo jako dřív. Věř mně.