Lidi si nevěřej

Nulovej večer, ani tom nejzajímavějším průsečíku se nic neděje; jen sta kilometrů železnice a rozjařený pošmourno... Lidi si nevěřej protože nejsou monotónní; nevěřej ani monotónní tmě, když hážou na nos měsíce kila nahnilechj rajčat... V jedný chvíli se ti směje, od srdce a do tváře - Důvěru si pučujou na lichvářskej úrok, protože už ji všechnu rozházeli; takle aspoň můžou fňukat, že jejich důvěrovej kapitál někdo jinej utratil... Už je načase vdát se zesnulejch přání a s hlavou mnišsky skloněnou dát se na pokání...