mám toho dost
chce se mi zmizet
uniknout z dosahu
lidského druhu
cítím jak slábnu
zmáhá mě krize
a myšlenky mé
točí se v kruhu
za zatnuté zuby
úsměv se schoval
skrze svá ústa
marně ho cedím
rozum stojí
vteřiny jdou dál
ač chtěl bych odejít
na pozadí sedím
musím vstát
dát klapky na uši
zamknout a vyrazit
pryč z mlýnských kol
zeleni odevzdat
svou znavenou duši
a v úkrytu užít si
jak šatní mol
nádech a výdech
jsem pln nových nápadů
stačí pár chvil
a zas cítím tu sílu
na prahu přírody
žádám teď o radu
jak opět se neztratit
v pracovním víru
Pryč z mlýnských kol
Publikoval(a) James Libustka dne 12. června 2012
Celý mě to zmohlo,Tome:-D
Je tam spousta silných věcí.
Jéé,jsem nevěděla že se jmenuješ Tom :-))
Tak teď už to vííím...
Dobře podané a vyjádřené... jj, pracovní nasazení, to někdy člověka zmůže... ST!***
Má zvláštní napětí. U mne ST
Velmi dobré.No já moc komentovat neumím,ale když mě dílo osloví,tak chválím no.
dobrá depka,občas to chce ze sebe takhle vyprnout...asi toho máš taky někdy plný zuby jako asi všicky...básen má sílu,hloubku,temperament a touhu po naději...zlatý bludišták!
No,to je pěknej komentář.Skoro jako ta básnička:-)
A co na to James? Nic?
no,to jsi mi přímo vybásnil mé dennodení pocity...i s tím konečným vzpamatováním v lůně přírody:-)
james je rad, ze v tom neni sam ;)
Tak to je super:-)