Když jsme se tak narodili,
byli jsme si růžoví,
byli jsme i roztomilí,
každý nám tak odpoví.
Když jsme trochu povyrostli,
rozumu též nabrali,
zlobili jsme každou chvíli,
růžoví jsme zůstali.
Když jsme byli ještě větší,
tak už přišla puberta,
chtěli jsme mít vlastní rozum,
pro rodiče revolta.
Viděli jsme všechny barvy,
od růžové po černou,
rodiče nás těšívali,
tyto stavy pominou.
A když přišly první lásky,
růžověli jsme si zas,
za tu dobu svého mládí,
poznali jsme mnoho krás.
Potom jsme se zaslíbili,
užívali života,
poznali jsme, že těch barev,
už je plná paleta.
Když už jsme dnes trochu starší,
není šedá, černá jen,
stačí teplo, trochu lásky,
jako duha rozkvetem.
jako vždy pro radost a opět se to vyplatilo,tentokrát mě potěšil i perfektní rytmus.
Pestrost barev dává radost!
Rozčiluje se černoch: Když se narodíte jste růžoví, když je vám zle zezelenáte, když se opalujete tak zrudnete, když se dusíte zmodráte, a teprve když natáhnete brka tak jste bílý jako stěna. Tak kdo je tady barevnej? :D
Tento fórek znám. Veršovánka není ale o barvě, jako takové, ale o barvě (způsobu) našeho žití.