Řekl bych, že hrát střízlivě, přímo, to je jako jít k zubaři. Jste strašně, příšerně nervózní, dokud se nezačne dít něco konkrétního, kdy v sobě najdete nějakou rezervu, která na tenhle okamžik čeká. Když se dostanete přes pár prvních písniček, prolomíte odstup jak ze své strany, tak ze strany diváků. Uvolním se vždycky po prvním sóle.