Je v nás však touha roztřesené obrysy světa ustálit.

Copak může umřít, když nemá komu?

Život byl vždy nad mé síly, kdykoliv jsem byl sám.

Dnes lidé mezi sebou hovoří tak, že jeden druhého neposlouchá.

František Hrubín, když se na člověka podíval, tak ho skutečně viděl. To není obvyklé. Byl bezelstný až k bezbrannosti, laskavý k lidem.

Nic se neděje bez nás.