Od šedesátých let mně už bylo jasné - a po srpnové okupaci o tom nebylo pochyb - že všechny pokusy o vylepšení stávajícího systému jsou beznadějné a odsouzené k zániku. A věděl jsem, že jedinou alternativou k totalitnímu systému je demokracie, ne nějaké třetí cesty. Různě jsem nad tím přemýšlel a na začátku normalizace, když jsem byl odevšad vyhozen, stáhl jsem se na venkov, na Kokořínsko, na samotu v Olešnu, kde mi to nabídl přítel Josef Císařovský. Říkal jsem si, že jestli chci něco skutečně udělat, je nutné se do toho pustit teď.