Viděla jsem výpovědi žen, které byly skutečně znásilněné doktorem Cimickým. A zazněly tam také hlasy, že tohle by pan doktor nikdy neudělal. Navíc od autorit, jako byl doktor Uzel nebo režisér Adamec. To už se mi zdálo nebezpečné. Směřovalo to k tomu, že z těch žen udělají nesvéprávné bytosti, které si stěžují na něco, co se nikdy nestalo. Věděla jsem, že můžu pomoci tím, že nejsem psychicky nemocná pacientka, byla jsem jeho kolegyně, a zkušenost mám úplně stejnou. Tak jsem se zvedla z gauče a řekla manželovi, že do toho musím vstoupit.