Citáty (21)
Přišel jsem k závěru, že nikdo neučinil více dobrého ve svém čase a generaci než [George Whitefield]. Byl pravým hrdinou, a to v tom nejvyšším a nejlepším smyslu. Jeho dílo obstojí v ohni a oslaví Boha, když díla mnohých jiných budou zapomenuta. A pro toto dílo, věřím, Anglie dluží jeho osobě dluh, který dosud nesplatila.
Bože, dej mi hlubokou pokoru, dobře vedenou horlivost, hořící lásku a sprostné oko, a pak ať lidé a ďáblové dělají to nejhorší, co mohou!
Je to ubohé kázání, které nikoho nepohorší; které nezpůsobí, že je posluchač nespokojen buď se sebou nebo s kazatelem.
Jako Bůh nemůže národu nebo lidu seslat větší požehnání než jim dát věrné, upřímné a spravedlivé kazatele, tak největší prokletí, které Bůh vůbec může seslat na lidi v tomto světě, je vydat je na pospas slepým, neznovuzrozeným, tělesným, vlažným a necvičeným vůdcům.
Mnoho jich dovede kázat evangelium lépe než já, ale nikdo nemůže kázat lepší evangelium.
Největší kazatel, jakého Anglie kdy zrodila.
Bůh chraň, abych měl s kýmkoliv cestovat čtvrt hodiny bez toho, abych s nimi mluvil o Kristu.
Pane Ježíši, jsem unaven ve Tvém díle, ale ne jím. Nedokončil-li jsem svůj běh, dej mi ještě jednou jít a mluvit o Tobě v poli, zpečetit Tvou pravdu a pak se vrátit domů zemřít.
Ať jméno Whitefield zahyne, ale Kristus ať je oslaven.
Jestli jedna zlá myšlenka, jedno zlé slovo, jeden zlý skutek zasluhují věčné zatracení, kolik pekel, mí přátelé, zasluhuje každý z nás, jejichžto životy byly jednou neustálou vzpourou vůči Bohu!
Bojím se, že mnozí kazatelé i [obyčejní] lidé se chtějí Bohu doporučit svou upřímností; myslí si, 'děláme-li, co můžeme, jsme-li upřímní, Ježíš Kristus se nad námi smiluje.' Ale, prosím, co je v naší upřímnosti, co by nás mohlo Bohu doporučit? Žádný přirozený člověk není upřímný, dokud nás Bůh neučiní novými stvořeními v Kristu; a tedy, spoléháš-li se na svou upřímnost pro své spasení, tvá upřímnost tě zatratí.
Ponechán sám sobě je člověk napůl zvíře a napůl ďábel.
Za jeden měsíc čtení Knihy Boží jsem získal více pravého poznání, než bych kdy mohl nabýt ze všech lidských spisů.
Slovo Bible, tedy kniha, kterou držím v ruce, se příhodně užívá na svatá písma, protože jsou knihou Boží, jím napsanou, to jest, z jeho příkazu a těmi, kteří k tomu byli inspirováni, ponuknuti; a přece ze všech spisů na světě jsou nejvíc zanedbávána! Bůh se milostivě uráčil být autorem, a lidé přesto nebudou jeho knihu číst. Je jen málo těch, kdo si tuto Knihu Boží, velikou chartu spásy, aspoň jednou pořádně přečetlo.
Ježíš byl Bohem a člověkem v jedné osobě, aby Bůh a člověk spolu mohli být opět šťastni.
Jako byl Kristus narozen z lůna Panny, tak musí být duchovně zformován v našich srdcích. Jako zemřel za hřích, tak my musíme umřít hříchu. A jako vstal znovu z mrtvých, tak i my musíme opět povstat k duchovnímu životu.
Neboj se svého slabého těla, neboť jsme nesmrtelní, dokud naše práce neskončí.
Skutky? Skutky? Člověk že by se měl dostat do nebe skrze skutky? To bych spíš očekával, že vyleze na měsíc po laně s písku!
Často, když jsem četl o jeho životě, jsem si uvědomoval tu zvláštní živost, když jsem se k němu obrátil. On žil. Ostatní lidé se zdáli být naživu jen napůl, ale Whitefield byl plný života, ohně, síly. Můj osobní vzor, můžu-li něco takového mít, patřičně podřízený mému Pánu, je George Whitefield; ale v zcela nedostatečných krůčcích musím následovat v jeho slavné stopě.
(V odpovědi na otázku jedné ženy, zdali coby arminián očekává, že v nebi uvidí Whitefielda, který byl kalvinista:) Ne. (...) Ale nepochopte mě špatně, madam: George Whitefield byl tak zářivou hvězdou na obloze Boží slávy a bude stát tak blízko jeho trůnu, že někdo jako já, kdo je nejmenší z nejmenších, jej nezahlédne ani letmo.
Jestliže se jednou postavíme nad Bible a nebudeme ze Slova Božího činit naše jediné pravidlo víry i praxe, brzy budeme otevření všem druhům klamu a budeme ve velkém nebezpečí, že ztroskotáme ve víře a v dobrém svědomí.