Životě, učíš mě
trpět i smát se,
hrát roli anděla,
zoufalce, zrádce...
Dáváš mi naděje
i rány pod pás...
Vím, všechno přichází
tak, jak má, na čas.
Přijímám dary tvé,
rozmary, výzvy,
střádám si vzpomínky,
počítám jizvy.
Vyčítám potichu,
bouřím se nahlas,
s pokorou vyhlížím
poslední záraz.
Věřím, že nebudeš
prohraný zápas.
Jéééh...s těmi výzvy mi povídej...koukám že jsme na tom podobně...jakoby duše u maturity...héééé...už vidím to vysvědčení...ty předměty...HRA NA ČLOVĚKA-chvalitebný
HOJNOST-dostatečný VZTAHY-výborný VZTAH K HMOTĚ-když se necháš ještě vyzkoušet,tak se nenechám propadnout.....héééééé...nééé OPRAVKY néééé!
Jo, ale nejhorší bývá, když zápasíme sami se sebou, M.
Ano, život nás učí, lépe učíme se od života, jak prohry, tak i vítězství, občas je dobré i při tom trochu přemýšlet.
Ano,život je cenný,díky za tu zkušenost a vystihující báseň s odhodláním na konci
Tolik různých moudrostí bylo na toto téma napsáno, myslím, že jedna je nejplatnější - dokud se od života učíš, žiješ....:-) K
Martine, maturitu rači nééé! :D A ty máš ze vztahů jedničku? V první chvíli mě napadlo, jestli bys mi nedal lekce doučování, ale radši né. To musím zvládnout sama .) Tak snad celkově nějak schopně prolezeme :D
Děkuji všem za krásné komentáře. Ano, pokud přestaneme brát život jako "školu", učení, tak je s námi ámen.