Kytice z svlačce

šly jsme spolu prostředkem asfaltky a z rukou nám kapala rozteklá zmrzlina “pojď,” řekla “naučím tě vázat kytici z svlačce” strávily jsme v té mokřině odpoledne i večer tráva po pás a horko strávily jsme v té mokřině jeden život postavily jsme si v ní dům vykopaly studnu a vysvětily hrob — když večer probudil chladem komáry a moje sukně byla nad kolena a její vlasy jako hlohové dřevo a kůže nám hořela červánky “pojď, naučím tě vázat kytici z svlačce” asfaltka jako Nil a černí krokodýli nás pozorovali z trávy.