Den kdy zemřela poezie

Až jednou poezie zemře nadobro zruší svobodu slova pak přijde okamžik revoluce lid vyrazí do ulic zas a znova až poezie jednoho dne zemře budu již stár a nejspíš nemocen možná se mi též pár slz do očí vetře neboť můj život byl z poloviny promarněn poezie umírá dovolte ať se ukloním pokládám čerstvý květ na oltář mrtvých matek kdo chce tak ať si s klidem od srdce zatruchlí bloudím světem sám nevím jaký je můj úděl poezie zkomírá a může za to současný systém poněvadž síla slov dokáže proniknout k masám třeba vám dojde jak jsem to celou dobu myslel že směr k vlastní spáse marně zatím hledám poezie zemřela však nikdo si na ni nevzpomněl snad jen nostalgicky pár anonymních nadšenců mnoho z nás se jí směje ať už prezident či premiér ona přesto opět povstane... aby bojovala za pravdu