V té budoucnosti vzdálené,
kde popel z nebe místo sněhu,
kde všechny duše prochlazené,
tam svět už dávno ztratil něhu.
I ten havran slzu roní,
Kap -
Kap -
řeka pro převozníka s lodí,
tak zlaté mince vhoď,
a "zbav se" utrpení.
Tam dole někde v podsvětí,
u Háda všichni zapsání,
a pak čeká před bránou,
s delegací trojhlavou.
Pak když z řeky napiješ se,
a svět pozemský z paměti vytratí se,
tresty své hned odpykej si,
a pak měj čas na relaxaci.
Popravdě mi to nezní tak špatně..
Je to jako ledování modřiny, i když víš, že Ti pak po malé úlevě bude stejně zima všude.
Relaxace, ta je někdy potřeba. :o)
ta první půlka básně se zdála být více poetičtější než ta druhá....dávám bod.
ze začátku a vprostřed se mi to líbilo moc... ale konec už trochu klesl... ale jinak hezká myšlenka... jo řeka zapomnění... mě se to zdá milosrdný, pak se aspoň ty duše už víc netrápí.